Víkendovky

Počasí nám vyšlo luxusně, byl krásný skoro letní den. Vyrazili jsme brzy ráno a už v devět jsme byli ve Sloupu. Udělali jsme si krátkou zastávku před Sloupsko-šošůvkovkými jeskyněmi a chvilku obdivovali horolezce. Pak jsme se vnořili do údolí plného nor, děr a jeskyněk. Některé jsme jen obdivovali z cesty, do jiných jsme nakoukli. 

Po obědě nás čekala výprava do Punkevních jeskyní. První část cesty vedla různými dómy nahoru a dolů. Obdivovali jsme Sultána, Jehlu, jezírko a spoustu dalších jeskynních útvarů. V polovině cesty jsme došli na dno Macochy. Od tam jsme viděli jezírko a spodní můstek. U pozorování jsme poslouchali pověst, která dala jméno propasti. Potom jsme se ponořili zpět do jeskyně a sestoupili k říčce Punkvě. Tam na nás čekaly lodě. Říčkou jsme se proplétali jeskyní dál přes různá pohádková jezírka. Viděli jsme i Krakonoše. Cestou po vodě jsme si udělali zastávku a šli se podívat do Masarykova dómu. Ani jsme se nenadáli a už jsme vypluli ven z jeskyně zpět do krásného slunečného dne. 

Naše další cesta vedla kousek zpět na lanovku. Nechali jsme se vyvézt nahoru a vydali se na horní můstek Macochy. Abychom si prohlédli propast ze všech stran, vydali jsme se ješte na dolní můstek. Pak už jsme se vrátili zpět do údolí a pokračovali údolím dolů do Skalního mlýna. Po cestě jsme se vyhnuli několika pendlujícím vláčkům a po krátké zastávce u domu přírody jsme pokračovali ještě kousek dále po silnici až do Blanska. Poslední úsek jsme se svezli autobusem a z Blanska pak vlakem do Brna.

Jaro přišlo brzy a tak jsme využili jeden z krásných a teplých dnů a vyrazili jsme na výlet. Po zimě jsme zvolili jednoduší výšlap, údolím plných malých jeskyněk z kopce dolů až do Mariánkého údolí. V první části cesty se nám podařilo navštívit dvě jeskyně. Jedna z nich je známější Pekárna a druhá se jmenuje Netopýrka. K navštívení Netopýrky jsme museli zdolat cestu přes potok po kládách. Jeskyně byla malá, ale i tak cesta na její konec bylo malé dobrodružství. Pekárna naproti tomu byla větší a prostornější, avšak cestou k ní jsme museli zdolat spoustu schodů. V druhé části cesty jsme si užívali jarní počasí a údolí plné různých jarních květin, potůčku, rybníčků a probouzející se přírody. V Mariánském údolí jsme si po cestě kolem rybníků užili výhledy na vodu, jezy, kachny a jiná zvířata. Po cestě jsme zvládli i malé občerstvení. Na konci údolí jsme si pak vyzkoušeli překážkovou dráhu, která byla výzvou především pro udržení rovnováhy. 

Tento den jsme věnovali jen vyrábění. Děti dostali za úkol upéct chléb podle zadaných instrukcí. Při čekání mezi jednotlivými fázemi si po skupinkách mohli vyrobit něco z domácí kosmetiky, například balzám na rty nebo třeba voňavé mýdlo. Všechny výrobky včetně chlebů se povedli na jedničku. 

Víkend se konal v malebné vesničce na kopci nad Doubravníkem. Po cestě tam jsme museli zdolat výšlap do strmého kopce. Podařilo se nám to všem a odměnou nám byla večeře a ubytování. Ubytováni jsme byli v chatkách a jutě. Aby si děti trochu užili prostředí vesnice a jejího okolí, dostali v sobotu dopoledne za úkol projít několik stanovišť. Na stanovištích je čekaly šifry související s vodou. Po návratu je čekala přednáška o výrobě sýrů. Následně si děti podle zadaného receptu a postupu po skupinkách sýr vyráběly. Počasí nám přálo a tak, v mezičase při čekání na jednotlivé fáze výroby, jsme hráli hry v přilehlém sadu. Večer děti po skupinkách upekly buchty na nedělní snídani. V neděli dopoledne nastala závěrečná fáze výroby sýru a tak si děti za odměnu mohly vyrobený sýr rozdělit mezi sebou a odnést domů.

Tentokrát jsem se vydali s pár většími dětmi do údolí říčky Bobrůvky. Víkend byl trochu náročnější, protože jsme si nesli všechny věci na zádech. Cestou od autobusu k chatě to bylo z kopce a tak jsme to v pátek zvládali ještě dobře. Abychom si cestu zpestřili, házeli jsme si po cestě s tenisákem. Dole u Bobrůvky nás čekala chata, kde jsme se ubytovali a poseděli u ohně. Další den jsme strávili v tomto malebném údolíčku. Udělali jsme si dobrý oběd a zahráli pár her. V neděli nás čekala výzva, 17 km dlouhá cesta do Dolních Louček na vlak. Se všemi věcmi na zádech to byla zkouška nejen pro děti, ale i pro vedoucí. Po cestě jsme museli překonávat jak fyzické překážky, tak i ty psychické. Velkým úspěchem cesty byla příprava oběda. Oprášili jsme vařiče, jak ty staré na tuhé palivo, tak ty novější plynové a ohřáli si fazole v konzervě s párkem. Bohužel jsme měli jen jednu lžíci a tak jsme museli využít naši vynalézavost a poradit si. Při čekání na vlak bylo vidět, že jsme znavení, avšak rádi, že jsme výzvu zdolali.

Začátkem března jsme se vydali do Opatova. Z Brna jsme vyjeli později a na faru v Opatově jsme došli až po osmé večer. Sníh nahradila trocha bláta, ale po cestě se nám podařilo ušpinit boty jen trochu. Komu nezbyla svačina z cesty, dostal ještě pozdní večeři a po ní bylo volno při němž mohly děti využít deskovky, co jsme dovezli. 

Téma víkendu bylo vaření, pečení a jiná příprava jídla. V sobotu ráno si děti musely připravit snídani. Byly rohlíky s máslem a marmeládou. Po snídani měly děti za úkol získat první část receptu na buchtu k nedělní snídani. Hned potom jsme začali zlehka hledáním brambor a jejich seřazením podle váhy. Po různých aktivitách venku jsme se přesunuli dovnitř a pokračovali v odhadování objemu a váhy a ukázali si různé měrné jednotky. Oběd nám tentokrát připravovali naši zdatní kuchaři. Aby se děti zapojily, začaly připravovat zeleninový salát na večer. Krájelo se zelí, strouhala mrkev a červená řepa ve velkým. Po obědě jsme se vydali pro zbytek receptů na buchty na nedaleké tábořiště. Po návratu jsme se nasvačili a trochu si odpočali. Zeleninové saláty se dochutili a dohromady s pečivem to byla vydatná a zdravá večeře. Pro koho byla zelenina málo, mohl dostat ještě chleba s pomazánkou. Po večeři jsme se pustili do pečení buchet podle získaných receptů. 

Buchty se povedli a tak byla nedělní snídaně zachráněna. Po snídani jsme si s dětmi zahráli kufr. Popisování, předvádění surovin a jídel, včetně poznávání různých kuchyňských pomůcek dětem šlo. V neděli dopoledne čekala na děti největší výzva, příprava oběda pro všechny. Jedna skupina připravovala polévku z červené čočky, druhá pak kuře na paprice s těstovinami. Naši zkušení kuchaři radili, dohlíželi a trochu pomáhali. Výsledný oběd se povedl na jedničku a všichni jsme se oblizovali až za ušima. Po obědě jsme se dali do úklidu, pak jsme si zahráli na schovku a přesunuli jsme se do Předína, kde jsme si na hřišti zahráli ještě pár her. Poté nás čekala cesta domů.

Podzimní víkendovku jsme letos využili hned k několika příležitostem. Nakoupili jsme nové deskovky a většinu z nich jsme rovnou s dětmi vyzkoušeli. Dostali jsme zapůjčenou 3D tiskárnu a tak jsme ji představili dětem s menší ukázkou, jak pracuje a následně jsme zkusili na počítači namodelovat a pak vytisknout vrstevnice vybraných kopců. Abychom trochu vyvážili fantazično a nové technologie během prvního adventního víkendu, protkali jsme víkend i tradicemi. 

Během soboty děti dostaly přednášku o folklóru. Děti se dozvěděly, jak lidé dříve žili na Beskydsku a okolí. Jak těžký a drsný to byl život pro všechny, včetně dětí. Dětem se ukázalo, že i přes to všechno se našlo pár příležitostí, jak se bavit či slavit. Povídání doplňovaly praktické ukázky se zapojením krojů a vyprávění krátkých příběhů. 

K adventnímu času patří i výroba adventních věnců. Na procházce k nedaleké rozhledně si děti mohly nasbírat nějaké přírodniny a večer jsme si všichni vyrobili věnce. 

V neděli jsme si připomněli blížícího se Mikuláše s čertem a andělem a brzy po obědě jsme se rozešli oslavit adventní čas ke svým rodinám. Někteří vyrazili na rozsvěcení stromů, jiní se sešli doma s rodinou a zapálili první adventní svíčku.

Podzimní víkendovka je ještě daleko a tak jsme za jednoho krásného říjnového dne vyrazili alespoň na jednodenní výlet. Sraz jsme měli v Říčanech a přes Říčky jsme směřovali do Rosic. Na cestě nás nebylo mnoho, ale počasí nám přálo. Během cesty jsme se dozvěděli něco málo o lesnictví. Kdo a jak se o les stará, jak bychom se měli v lese chovat my a k čemu je les důležitý. Zkusili jsme pár stromů po cestě poznat a řekli jsme si pár zajímavostí. Nakonec jsme si zkusili změřit výšku stromu několika způsoby a zjistili jsme, že to není až tak jednoduché, jak se zdá.

Tento víkend se nesl v tématu včelařství. Z Ořechova, kam jsme dojeli vlakem jsme se pěšky přes les vydali do Heřmanova, kde na nás čekala nachystaná fara, večeře a pár úvodních her. 

V sobotu dopoledne nás navštívil místní včelař a popovídal nám o tom jak včely žijí, jakou roli mají pro své okolí i to jak vypadá práce včelaře a co všechno se dá vyrobit z včelí produkce. Donesl nám ukázat i úl (bez včel), abychom lépe viděli jak takový úl vypadá zevnitř i to jak vypadá po použití včelami. Ochutnali jsme med i medové plástve. Po návštěvě včelaře jsme si užili ještě krásného jarního počasí a venku si zahráli mimo jiné i hru Hive (Úl) nebo pomocí puzzle zkoumali vývoj včely.

Odpoledne jsme vyrazili na vycházku do místní ekofarmy Zelené Údolí. Ve výbězích se proháněli daňci, ale byla tu i jiná obvyklejší zvířata jako jsou krávy, kozy, ovce a podobně. Po vycházce jsme si upekli medové perníčky a zahráli si pár her venku.

V neděli ráno jsme měli ke snídani domácí musli a mohli jsme k němu ochutnat včelí pyl. Dopoledne jsme si zopakovali, co jsme se dozvěděli o včelách a včelařích v malém kvízu a zahráli jsme si pár krátkých her.

Odpoledne jsme se snažili dorazit k vlaku dříve, než stačíme zmoknout. Bohužel se nepovedlo. Stihli jsme malou odbočku na vyhlídku ještě bez deště, avšak chvilku potom nás přistihla průtrž mračen. Trochu promoklí, ale bez větších následků jsme dorazili na nádraží v Ořechově a vydali se na cestu domů.

Tentokrát jsme se v trochu menším počtu vydali na táborovou základnu u Heraltic. Díky pololetním prázdninám jsme mohli vyrazit už v pátek ráno z Rosic. Z vlaku jsme vystoupili v Okříškách a vydali jsme se k chatě vzdálené 5 km. Vedly nás děti pomocí navigace. Na chatě už na nás čekal výborný oběd. Po rychlém ubytování a vydatném obědě jsme se vrhli na první téma. Stouda se snažil dětem vysvětlit, jak funguje elektřina. Pro lepší představu jsme si venku vyzkoušeli, jak elektrony běhají od anody ke katodě. Ve zbytku sněhu na louce jsme pak uspořádali koulovačku. Večer jsme se seznámili s boffin stavebnicemi. V sobotu dopoledne jsme se vydali najít studánku pod Kobylím kopcem. Po cestě děti dostávaly různé úkoly. Vzhledem k chladnému počasí, jsme se vrátili do chaty dříve a zbytek úkolů děti doluštily v teple. Odpoledne jsme se rozdělili na dvě skupiny a prostřídali jsme se u dvou aktivit. Jedna skupina se vrhla na šití látkových košíčků na šicím stroji a druhá pokračovala v elektro školení. Kromě teorie děti zkoušely měřit odpor, zkoumaly jaké jsou rozdíly v bateriích, zkoušely oholit a zapojit dráty a učily se skládat obvody na boffin stavebnicích. Večer jsme vyšli na louku a pozorovali hvězdy. V neděli dopoledne jsme ještě využili poslední možnost si vyzkoušet boffin stavebnici nebo šití na šicím stroji. Kdo už tuto příležitost nechtěl využít, mohl si zahrát některou z deskových her. Po obědě jsme se vydali zpět do Okříšek a vlakem domů.

Po dlouhé době další víkendovka. Po absolvování antigenních testů jsme se mohli zúčastnit víkendové akce ve Žďáru nad Sázavou. Tématem byla bezpečnost na internetu. První večer jsme si vykládali o času stráveném používáním moderních technologií. Vyčíslili jsme si dobu strávenou jejich používáním a zamýšleli jsme se nad jejich přínosem či nevýhodami. Kromě používání moderních technologií jsme si povídali i o možnostech a přínosech trávení volného času bez použití moderních technologií. Z výčtu koníčků dětí vyšlo najevo, že je pořád hodně pěkných aktivit i bez použití moderních technologií.

Sobotní dopoledne bylo věnováno zabezpečení účtů a tvorba dobrého hesla. Děti si na venkovní hře vyzkoušely, jak (ne)vypadá bezpečné heslo, jak takové heslo vytvořit a  jak si ho zapamatovat.

Odpoledne jsme moderní technologie využili k malé procházce. Děti po cestě skenovaly QR kódy, které jim zobrazily úkol a určily další cestu. Po cestě se dozvěděly něco o záludných termínech spojených s narušením bezpečnosti na internetu a vyzkoušely si praktické využití tabletů v terénu.

Večer byl věnován tématům pro starší děti - sociálním sítím a kyberšikaně.

Ti menší si naopak vyzkoušeli zapalování svíček venku za větrného počasí a pak skládali ze svíček obrázky.

V neděli ráno si děti po skupinkách prošly pár krátkých on-line školení zaměřených na chování se na internetu a sociálních sítích. Potom se vrhly na manuální činnost. Vybíraly, stříhaly a lepily koláže. Před obědem jsme ještě naposled vyrazili ven do přilehlého parku. Po obědě jsme se dali do balení a uklízení a pak vyrazili zpět na vlak a domů.

Jarní víkendovka v tomto roce byla věnována počasí. V sobotu dopoledne děti po skupinkách vyrobily několik meteo-pomůcek, které jim pomáhaly pozorovat různé vlivy počasí. Nachystaly srážkoměry, anemometr (větroměr) pro měření rychlosti větru, větrné korouhvičky pro určování směru větru a jednoduchý vlhkoměr představovaný šiškami. Poté, co všechny pomůcky byly rozmístěny a meteostanice byla na světě, si děti vyrobily poletuchy a zkoušely, kam až doletí ta jejich. Odpoledne čekal na děti náročný úkol. Ti menší se vydali na vycházku k blízké skále a zkoušeli ji zdolat. Po návratu dostali za úkol nachystat těsto na buchty k nedělní snídani. Ti starší se vydali na delší výlet vedoucí až na nedaleký hrad Buchlov. Cíl dětem nebyl dopředu známý. Jednotlivé body cesty děti objevovaly postupně pomocí plnění úkolů a dostávání dalších instrukcí přes telefon. Po cestě tam, musely dokumentovat, kde se nachází, hledat různé projevy počasí, vymyslet jména pro orkány, udělat si fotku s nejbližším kolemjdoucím, překročit bezpečně hlavní silnici přes Buchláky, zdolat část cesty poslepu za pomoci svých kamarádů a kamarádek. Kousek za Buchlovem dostaly poslední a nejnáročnější instrukci a to zvolit si cestu zpět na chatu. I přes to, že se začalo šeřit a světla ubývalo, dětem se podařilo vybrat a zdolat nejkratší cestu na chatu. Na zpáteční cestě je čekal krásný výhled na Buchlov při zapadajícím slunci i zdolání bahnitého výšlapu do kopce po tmě. V neděli se děti seznamovaly s různými pranostikami. Ve hře získávaly a následně skládaly pranostiky a pak je zkusily zařadit do kalendáře. 

Po lehce dramatickém odjezdu z Brna jsme se všichni bezpečně dostali do Předína. Děti si nasadily čelovky a vzhůru Opatov. Po náročné cestě jsme dorazili na faru Opatov, kde nás přivítalo teplo a výborná večeře. Protože s námi jeli i nováčci, museli jsme je s pomocí her seznámit  s ostatními. 

Tématem víkendovky byl masopust. V sobotu dopoledne si děti vyrobily tradiční masky a navlékly náhrdelníky z těstovin. Počasí nám přálo. Vydali jsme se proto na ,,průvod".  Původně byl plán jasný, děti se vydají na průvod a autem se jim dovezou boby. Naneštěstí auto nezvládlo vyjet polní cestu. To ale nevadilo, místo bobování jsme vyhlásili zimní bitvu (byl to vyrovnaný boj mezi vedoucími a dětmi) a zaklouzali si na zmrzlém rybníku. Několik odvet v bitvě, stav nerozhodný, je čas jít dál. Posilnili jsme se svačinou na cestu zpět a pomalu se těšili na oběd.

Protože jsme všichni byli natěšení na bobování a za farou byl příhodný kopeček, udělali jsme si odpoledne radost a šli se vydovádět. Stavěli se sněhuláci, pořádaly se závody v bobování, rozpoutala se odvetná zimní bitva (kterou zase nikdo nevyhrál). Až nezbyl skoro žádný neudupaný sníh na koule, utíkali jsme se ohřát dovnitř a pochutnat si na domácích koblížcích. Na večerním programu byla oslava narozenin Natky s dortem, šampaňským, nechyběl ani hobl, hra s výherními balonky, které si děti s velkou radostí popraskaly, tradiční tanec s medvědem a maškarní ples s hudbou na přání.

V neděli ráno jsme si ještě párkrát sjeli kopeček za farou, zabalili si věci, pochutnali si na obědě a pomalu se vydali na cestu do Předína. 

Pro podzimní víkendovou akci bylo zvoleno téma Medvěd Wrr. Úkolem dětí bylo pomoct hledat 3 součástky do stroje. 

V den příjezdu děti hledaly v knížkách správné pohádky, ve kterých jsou ukryty součástky, ubytovaly se a hurá na kutě. Zítra nás čeká spousta práce!

Sobota byla výletní. Nasedli jsme na vlak, popojeli jednu zastávku směr Bzenec. Odtud se děti podle mapy musely dostat zpátky do Vracova. Aby to nebylo jen tak jednoduché, bylo potřeba, aby dávaly pořádný pozor, protože po cestě mohly kdykoliv narazit na součástku do stroje.  To se jim povedlo a úspěšně se dostaly zpět i s potřebnou součástkou. Jakmile se nám před očima začal rýsovat náš dočasný domov, začaly se nám sbíhat sliny na oběd. Vzhledem k únavě z předešlé cesty jsme zvolili odpočinkový večer v režii nejrůznějších deskových her. Děti to tak chytlo, že i přes únavu se jim nechtělo do postele.

V neděli vyrazily hledat chybějící díl k rybníku. Kromě něj našly i stopy po řádění bobrů. Jako odměnu za dobře odvedenou práci si  vyrobily záložku do knížek. Aby si vždy připomněly, že žádný knižní příběh nebo pohádka nejsou obyčejné.

Pro letošní jarní výpravu jsme se rozhodli otestovat styl puťáku. Naše výprava trvala jen dva dny, od soboty do neděle, ale i tak jsme toho stihli spoustu. Dojeli jsme vlakem do Kralic nad Oslavou. Odtud jsme se vydali s plnou polní podél řeky Chvojnice k jejímu soutoku s řekou Oslavou. Cesta byla plná dobrodružství, zdolali jsme pár svahů, přebrodili několikrát řeku a zahráli si pár her. Mezi námi kolovala choroba (kolíček), takže jsme si všichni museli dávat pozor, abychom ji nechytili. K obědu jsme si opekli špekáčky a v pozdním odpoledni jsme dorazili k chatě u soutoku řek. Zjistili jsme, že nejbližší zdroj pitné vody se nachází půl kilometru od chaty. Abychom měli dostatek vody pro všechny, museli se vydat pro vodu všichni, co mohli. Po náročné cestě a obstarání vody se děti mohly vydovádět v řece Oslavě. Po zasloužené večeři si děti postavily stany, ve kterých pak nocovaly. 

Další den ráno čekala na děti další výzva. Část snídaně se nacházela v lesíku za řekou a tak většina dětí musela přebrodit řeku, popadnout sáček s pečivem a přebrodit řeku zpátky. Potom si mohly pochutnat na rohlíku s nutelou. Konala se třetí výprava pro vodu a pak jsme si pobalili a sklidili stany. Následně jsme se vydali na vyhlídku u zříceniny, která se tyčila nad námi a řekou Oslavou. Děti šlapaly do prudkého kopce a čekalo je i stoupání po skalách. Cesta to byla náročná a občas vyžadovala velkou dávku opatrnosti a přemáhání strachu z výšek. Nakonec ji zdolali i ti nejmenší z nás a nahoře nás za odměnu čekal překrásný výhled do údolí. Po návratu k chatě jsme se naobědvali a umyli nádobí. Absolvovali jsme poslední brod přes řeku Oslavu a vydali jsme se opět se všemi věcmi do Čučic k autobusu. Po cestě jsme ochutnali nějaké to lesní ovoce a nahoře na kopci si zahráli hru. 

Děti zdolaly během dvou dnů více než 20 km, spoustu překážek a zažily spoustu dobrodružství.

Oproti plánovanému výletu do Opatova jsme skončili v Lelekovicích na chatě Strážná. Tématem byla zimní olympiáda. Ta naše začala zažehnutím olympijské pochodně a jejím přenosem do olympijské vesničky. Trénink našich sportovců začal hned v pátek večer, kdy se seznamovali se zimními sporty a některými našimi sportovci a sportovkyněmi. I přes malé množství sněhu soutěživost dětí nepolevila a tak se v sobotu a neděli konaly závody v bobování, ledním hokeji, biatlonu, rychlobruslení, obřím slalomu a dalších disciplínách. V sobotu po obědě jsme se vydali autobusem do Vranova a pěšky zpátky na chatu. Po cestě jsme se zastavili na prasečí farmě, prohlédli si tree house, prošli pod lelkovadlem a vyškrábali se na hřeben vedoucí k rozhledně Babí lom. Cesta k rozhledně byla nelehká a naši sportovci museli prokázat hodně odvahy a fyzické zdatnosti. Na rozhledně jsme potkali bublifukáře, který nám ukázal pár triků. Z rozhledny jsme se skutáleli do Lelekovic a vyzkoušeli si lanové překážky na novém hřišti pro děti. Do chaty jsme dorazili už po tmě, tak akorát na večeři. Po večeři jsme si vyzkoušeli roli fanoušků a vyrobili jsme si fandící rukavice. V neděli byla naše olympiáda završena slavnostním ceremoniálem a rozdáním medailí a diplomů. K této slavnosti přibyla i další a to oslava Natky, která slavila deváté narozeniny a pohostila nás šampaňským a dortem.

Na podzim jsme se vydali do Bedřichova kousek od Lysic. Tentokrát byl víkend věnován jak dětem, tak i dospělým. Děti si hrály na detektivy a dospěláci absolvovali druhý ročník šifrovačky Hrey!. 

V pátek večer byl Stoudovi ukraden kufřík s penězi a začalo velké vyšetřování. Děti se nejprve seznámily s několika obory kriminálního vyšetřování a určily okruh podezřelých. Odebíraly otisky, zkoumaly pachové stopy a otisky bot a pneumatik. V sobotu odpoledne se vydaly po stopách zloděje. Stopy je zavedly až k rozhledně Babylon. Některé děti vyšlapaly nahoru, kde byl krásný výhled na celé okolí. Stopy vedly dále z kopce až ke kruhu z menhirů u Kunčiny Vsi. Tam se pachatel na chvíli zastavil a pak dále pokračoval oklikou zpět na chatu. Kufřík s penězi ani pachatele malí detektivové na této cestě nenašli, avšak večer a v neděli ráno analyzovali indicie posbírané po cestě a identifikovali pachatelův úkryt. V neděli dopoledne se proto vydali na Žižkův stůl, kde našli kufr i s lupem. Potom už jen stačilo dopadnout pachatelku a práce detektivů byla u konce a mohli se vydat na cestu domů.

Počasí bylo spíš aprílové, chvilku slunečno a teplo, chvilku přeháňky a ochlazení. Díky tomu jsme viděli několikrát duhu. V sobotu ráno k nám přijely čtyři skupinky zdatných luštitelů a luštitelek. Cesta ze šifer je zavedla na významné body v okolí. Z Bedřichova se vydali na rozhlednu Babylon, přes Kunčinu Ves a Lačnov do Lysic k zámku a pak přes zříceninu Rychvald a Žižkův stůl zpět do Bedřichova. Byla to dlouhá a náročná cesta, někteří zmokli, někteří se zastavili na občerstvení v Lačnově, někteří museli projít přes mokré a bahnité pole, někteří zdolali strmý kopec ke zřícenině, někteří si nasbírali houby do polévky, ale všichni nakonec zdolali všechny šifry a překážky a dorazili do cíle.